Zateplení střechy

Velmi populární forma bydlení jsou podkrovní byty. Šikmé střechy historicky sloužily pouze k zachycení srážek, případně k uskladnění sena. Požadavky na skladbu šikmé střechy tedy nebyly vůbec náročné. Postupem času se podkroví začalo používat k bydlení a střešní skladba tak musela nově začít plnit i tepelněizolační funkci. Z počátku se řešilo především vkládáním tepelné izolace z minerální vaty do mezikrokevního prostoru. Míra zateplení tak byla závislá na výšce krokve. S postupným zdražováním cen energií, ale i zpřísněním normových požadavků, došlo k situaci, kdy je třeba střechu zateplovat ještě efektivněji. Nestačí už zateplení pouze mezi krokve, ale je třeba realizovat ještě další přídavné rošty vyplněné tepelnou izolací.

Nadkrokevní izolace

Dalším nedostatkem klasické střešní skladby je parozábrana, která by měla být pokud možno celistvá. Během realizace s mezikrokevním zateplením se ale často naruší například zavěšeným podhledem, což snižuje její funkčnost a zároveň i životnost celé střechy. Odpovědí na vyřešení těchto problémů je tzv. nadkrokevní izolace. Veškeré rozhodující vrstvy střechy jsou u této formy skladby vyřešeny nad úrovní krokví, proto mohou všechny probíhat souvisle. Celá skladba má tak v ploše stejné parametry a má vynikající tepelně technické parametry. Nadkrokevní izolace bývá o něco dražší, než klasická mezikrokevní izolace. Cena však odpovídá její nesporně vyšší kvalitě a prodloužení životnosti celé střešní skladby.